Pokud si máme říci něco o internetu, pak je to pro většinu z nás už pověstným nošením dříví do lesa. Protože už internet všichni známe a vesměs i používáme, a to ke mnoha nejrůznějším činnostem. A je celá řada situací, kdy už bychom se bez něj nechtěli nebo přímo nedokázali obejít.
Vezměme si třeba jenom úředničinu. Oč by tato záležitost jenom byla komplikovanější, kdybychom neměli počítače a byli tak zase odkázáni jenom na papírové formuláře, psací stroje a fronty na úřadech! Zatímco dnes už leccos vyřešíme pouhými pár kliknutími a máme pokoj.
Nebo co třeba takové zjišťování informací! Dosud mám v živé paměti, jak jsem ještě na vysoké škole pročítal slovníky, encyklopedie a jiné tlusté knihy ve snaze najít v nich aspoň nějaké odpovědi na své otázky. Oč jednodušší bych to tehdy měl, kdyby bylo možné usednout k počítači a zadat si to hledané do vyhledávače! Nemluvě už o tom, že knihy pochopitelně stárnuly a informace z nich se stávaly mnohdy nerelevantními. Což bylo pochopitelně na škodu, a chabou útěchou mi mohlo být, že se v nich někdy objevovaly i informace, které už cenzoři po letech od vydání podobných děl nemohli zcenzurovat nebo zcela odstranit.
A nejen informacemi a byrokracií živ jest člověk. A tak už se nám stal internet skvělým pomocníkem třeba i při nakupování, při řešení finančních záležitostí, ba i při zábavě. Díky němu můžeme být v kontaktu i s lidmi, kteří by nám byli jinak nedosažitelní, díky němu si můžeme dopisovat bez cenzury i s lidmi z jiných koutů světa.
Ovšem je samozřejmé, že má internet i svou odvrácenou stranu. Díky které jsem vlastně prožil daleko spokojenější mládí než současná generace. Protože udělali-li jsme zamlada nějakou ostudu, vědělo o ní nanejvýš pár účastníků a pár těch, jimž se to doneslo. Zatímco dnes už by toho byl plný Facebook a bylo by nám ouvej.
